dvě kola tam a zpět

/brno/


"noční déšť na rozpáleným betonu 
zrcadlí
hlubokou oblohu 
a
omývá 
fatamorgány všech
opilců
snílků a
lhářů,
co uvěřili
tónům 
perspektivy ostatních"

jo, jo, jo, jo. i takovéhle věci se dají napsat. co to komu ale řekne? myslím, že je na čase trošku změnit přístup.




občas všichni věříme svým lžím tak moc, až jim doopravdy uvěříme.


v desertu mi slečna vrátila o stovku víc. upozornil sem ji na to.
u gluma za náma ke stolu chodil podivnej týpek, co něco zkoušel. 
"to je škoda odcházet, tak pěkný holky. potřebuješ založit?" naklonil se ke mně se stovkou v ruce, když sem odcházel s verčou a jáňou.


když sem procházel okolo nahýho poprsí z kamene na dětský nemocnici, zastavil mě protijdoucí:
"nemáš oheň? nemám ani korunu, abych si ho koupil,"
"jasně," vytáhl sem zapalovač z tašky.
"díky moc, tu máš jedno cigáro, že si se zastavil a neposlal mě do prdele," podal mi cigaretu.
"dík, ale nekouřím. radši si to vykuřte sám, vám to víc dá," odmítal sem.
"a proč sebou nosíš zapalovač?" vyřítil se na mě.
"abych někomu jako tobě mohl zapálit," odhodil sem zábrany.
"čau," chystal se odejít se svou zapálenou cigaretou a nechal mě s tou (už) mojí.
"kluci, nevíte, kde je tu levný přespání? potřebuju se někde vyspat a hlavně umejt," přišla z druhý strany žena. mohlo jí být pětatřicet.
"to fakt nevím," snažil sem se odejít.
"počkej, nemáš cigáro?" zeptala se mě. podíval sem se na chlapíka.
"vlastně jo," sáhl sem do kapsy a podal jí ho.
"a oheň?" čekala.
"jasně," znova sem ho použil.
"ty, hele. ty máš tak obeplý gatě. je mi zima a nemám kde spát. nechceš ho na oplátku vykouřit? třeba támhle za tou trafikou?normálně to dělám za dvě kola, ale dal si mi cigáro a oheň. navíc, v těch gatích to vypadá, že máš velký koule. a to já mám ráda," přistoupila blíž.
"dvě kola?" zeptal sem se. vzpomněl sem si na ženskou, co se mi stejným slovníkem snažila prodat notebook, když sem si políval hlavu vodou z fontány u janáčkova divadla.
"dvě stovky, ale prominu ti je. měl bys to zadaks," pokračovala stejně ofenzivně a koketně.
"děkuju moc za nabídku, ale asi ne. tak nějak věřím na lásku a tyhle věci," odpověděl sem jí upejpavě.
"věříš na lásku? myslíš, že kdyby byla láska, tak tu teď v týhle zimě drkotám zubama, chci ti ho zadaks vykouřit a ptám se vás dvou, kde se dá zalevno přespat?" přistoupila ke mě ještě rázněji. 
"asi jo," odpověděl sem a rozešel se na posledních pár metrů domů.
"polykáš? dvě kola bych měl mít," slyšel sem, jak se jí ptá týpek, co celou dobu stál a mlčel.


"všichni si tak nějak lžeme," řekla mi kdysi weu.