chemie

/brno/


nasedl jsem na nezvykle půl-dvanáctý rozjezd.
"na co hraješ," zeptal sem se dívky, co stála na schodech autobusu nade mnou a držela v ruce černej obal od hudebního nástroje.
"na basu," odpověděla tiše a odtažitě.
"elektriku, nebo akustiku?" zeptal sem se vlezle.
"co myslíš," pověděla tiše bez náznaku jakýhokoliv názoru.
"elektrika," pověděla mi ona - ta nejtišší sebevědomá slečna, když sem nevěděl.
byl to samozřejmě rozhovor úplně o hovně, ale v tu chvíli mi došlo, že nejde o to, co se řekne.
usmívala se tak, jako bysme v tu chvíli byli jen my dva.
byla mezi náma taková podivná chemie, kterou jsem do tý doby nechápal.
jako vždycky sem se k ní snažil zachovat hezky a jen tak odejít.
taková ta věc, která vám připadá geniální jen v ten moment. až vystoupíte a zjistíte, že není návratu a už ji nikdy neuvidíte, tak to tak krásně nezní. ale možná v tom to je.


mezitím sme stopovali do příbora a potkali chlápka, co jezdí s vysoko-zdvižným vozíkem ve fabrice, protože se hlásí na doktorský studium historie. "a vono je to v tom archivu skoro to samý."

nakonec sme potkali hromadu lidí, kteří byli úplně mimo, ale vlastně hrozně fajn.

dojeli sme do brna samotní luxusním dopravním prostředkem, kterej se nám podařil záhadným (ale milým) způsobem stopnout. (viz fotka)

šli jsme ve futuru do sex shopu.
mařka mi vylila na ruku lubrikant a líčila story svých zákaznic.
"co to je?" zeptal se jí libor.
"feromony. budeš se líbit. dej si to na krk a každá se zastaví. nebude vědět proč, ale zastaví se. další hra je na tobě," odpověděla.
"takže to funguje?"zeptal se libor od regálu s lahvičkama.
"chodí mi sem klientka, co se jí líbí její kamarád. moc si jí nevšímá, tak to vzala do svých rukou. chodí mi sem měsíc a už ji pozval na oběd," chlubila se s tím, že pomáhá lidem.
vlastně je to krásnej byznys. ať je to placebo nebo ne, dáváte lidem štěstí.


jeden kamarád prohodil, že se bojí dát si zázračnou pilulku.
"neoddaluj to. domluvil sem se na tom s jedním kamarádem, ale než se to stalo, zabil ho nějakej protijedoucí kretén," pověděl sem mu.


venku prší a mě napadá jedna z těch zvrácených pravdiček:
"střízlivej dokáže bejt šťastnej kdokoliv. ale zkuste pít a být šťastní - to umí málokdo."