/brno/
někdy si říkám, že můžeme myslet cokoliv sebelíp, ale pokaždý to dopadne stejně zle. aspoň já to tak mám.
"tihle mladí čuráci, je jim 20 a myslí si, že ví, co to je život!" vztekal se starý, známý brněnský právník s velkým pupkem.
"neboj, tebe tím nemyslím. ale když vidím ty zmrdy, jak si myslí, že ví. to je na přesdržku!" vztekal se dál.
"kurva, co ty mi budeš povídat o tom, jak mám počítat hlasy? kolik si myslíš, že ti je?" zbrunátněl osmdesátník ve volební komisi.
"mě je jedno, kolik vám je, ale takhle to dělat nebudu, je to totální debilita," odpověděl jsem mu s klidem.
"chceš nasrat starýho dědka?" osočil se na mě.
"nikoho nasrat nechcu. jen říkám, že si to udělám podle sebe a budu to mít o hodinu dřív hotový než vy," odpověděl jsem znovu s klidem.
"mi je, doprdele, osumdesát! co ty víš o životě!" rozkřikl se na mně.
"minimálně to, jak neplýtvat časem na úplný zbytečnosti," zněla moje odpověď a starý pán musel odejít, protože mně nedokázal dál vystát.
vzpomněl sem si na svýho dědu, kterej za mě byl vždycky hrozně šťastnej. občas víc, než já, což mně vždycky naštvalo tak, až sem se nad sebou zamyslel.
"pojedu na 14 dní stopovat po švédsku, no a co," řekl jsem mu.
"to ti, vnoučku, přeju. já tu možnost neměl. jsem rád, že alespoň ty ji máš. buď za to vděčnej," kývl na mě.
"no jasně, že su. svoboda je super," odpověděl jsem hloupě.
"jsem za tebe rád. když jsem nemohl já, alespoň ty máš tu možnost," usmál se dobrácky. v tu chvíli mi bylo nad nebe jasný, že ho budu vždycky obdivovat a bude pro mě tou autoritou, kterou se všichni snaží nazývat.
"kurva, já když byl mladej, to se šukalo! ježíš, to bych vám nepřál vidět!" pokračoval dál onen známý brněnský právník.
"drž si toho psa, ty cucáku blbej!" křikl starej chlapík v lužánkách, kterej nechal běhat svýho psa bez vodítka.
"drž si toho svýho, dědku zkurvenej!" křikl na něj mladík s dredama hned po tom, co se jejich psi začali rvát.
nikdo z nich nebyl v právu, protože to byli oba dva stejní kreténi. oba dva měli ten úžasně kreténskej pocit, že zrovna ten jejich pejsek je mimo zákon a může si dělat, co chce.
jednoho dne mi to došlo. lidi, co nadávají na mladé, jim ve skutečnosti závidí.
"vůbec neznám brno, ráda ho s tebou celý projedu!" řekla mi viola. a já jí to záviděl. to, jak je mladá. nezkušená. že má poznávání brna a života teprve před sebou.
"nevíš, o čem je život," říkají. ale myslí tím jen jednu věc.
"už vím, o čem to je. závidím ti ten proces, že na to můžeš přicházet. zklamávat se a spálit se," chtějí vlastně říct.
"závidím ti, jak si mladá. rád bych byl tak mladej jako ty a vše teprve poznával," řekl jsem jí narozdíl od ostatních.
nesnáším argument věkem.
na druhou stranu.
občas si říkám, že můžeme myslet cokoliv sebelíp, ale pokaždý to dopadne stejně zle.
jako když jsem ve vesnický hospodě stál u pisoáru. chlapík vedle mě usínal opřenej čelem o zeď. bál jsem se, že usne a pochčije se. zaklepal jsem mu na rameno a on se lekl. spadl na zem a chcal si hruď. skoro až do pusy. válel se v těch chcankách a mě to bylo jasný:
někdy to můžeme myslet sebelíp, ale pokaždý to dopadne stejně zle.
Žádné komentáře:
Okomentovat