/brno/
po probuzení jsem si šel koupit bublinkatý nealko do oblibený vietnamský večerky.
za pokladnou byla paní manželka s dítětem v náručí. většinou se kouká na Vietnam (nebo kterákoliv jiná asijská země) hledá talent.
"děkuji a hezký den," řekla mi s vracením drobáků.
"díky, vám.....oběma taky," zarazil jsem se, když mi od drobáků sjel pohled na její nahý prso, kterým kojila to malý. došlo mi, že si ten malej klučina sáhl na asijský prso dřív než já.
"umění je mi uprdele. jde mi jen o to, aby si co nejvíc lidí mohlo přečíst, jak vidím svět. nejlepší by bylo, kdyby mi někdo napsal 'hele, četl jsem tvoje věci a chci s tebou popít víno', nevím, co by bylo lepší odměnou. klidně bych měl svý věci u pokladny v kauflandu za 10 korun, je mi to vcelku jedno." říkal jsem na kraváku, kde zapomněli posekat vysokou trávu.
propašovali jsme se na kolej. s pet lahví vína jsem stál skoro u vchodu, když kolem prošel týpek. takový ten typ, kterýho normálně nepotkávám.
zastavil se na schodech nade mnou a podíval se na mou láhev a potom na mě.
už jsem si začal říkat, že začne nadávat.
"ty píšeš ty básničky, žejo?" zeptal se v poklidu.
"no asi jo?" nechápal jsem.
"jo, určitě seš to ty. mi to dával číst kamarád z fildy," kývl hlavou.
"tak jo," byl jsem pořád překvapen.
"jsou super!" řekl a utekl pryč.
v noci jsme v podzemí koleje čekali na další rozjezd, co by mě dovezl domů. byla tam tma. rozsvítilo se světlo a za zatahovacíma dveřma byly slyšet hlasy typických nýmandů.
"oni tam určitě šukaj! necháme je šukat!" po chvíli odešli.
když jsem utíkal na rozvoz, rozběhl jsem se proti otevírajícím se dveřím.
nechtěli se rozevřít.
udělal sem na ně kung-fu-panda pohyb a ony se rozevřely.
na lavičce hned vedle vrátnice seděli nějací kluci, nejspíš ti stejní.
"ty zmrde, ty už tu nikdy spát nebudeš!" křikl na mě jeden.
zasmál jsem se a s mírem v duši jsem si řekl "stejně nikdy nebudou vědět, co to je láska."
"ve 47," přiběhla ke mě nějaká slečna dřív, než jsem se stihl podívat, v kolik to přesně jede.
mávla rukou směrem k její skupince. tu tvořili dva kluci a ona.
ti dva se mi nelíbili, vypadali, že se snaží jen o jedno a už i tak je jich moc v pořadí.
na hlaváku jsem si v pětiminutový pauze šel koupit do nonstop bistra nudle a bublinkatej sprite.
"kurva, proč ten zmrd dostal vidličku a já ne?" ozvalo se vedle mě. byl to jeden z těch dvou nápadníků.
"pán se usmál a neříká kurva," odpověděl mu prodavač.
s nezadrženým smíchem jsem odešel na rozjezd.
Žádné komentáře:
Okomentovat