čtvrtek

/brno/


na zkoušce vyučující řekl, že génius není ten, kdo je chytrej, ale ten, kdo má nějakej dosah. 
"goethe by nebyl génius, kdyby napsal všechny ty sebevraždy, ale nikdo je pak neudělal," řekl skoro doslova.

"se vším se dá bojovat. když vidím lidi, co se chovají hnusně k postiženým dětem, naštvu se. ale takovej je život. musíš jít dál. nejdůležitější je radovat se z maličkostí," řekla mi slečna v práci.

v hospodě green na kolejích mendelovky jsem šel na pisoár.
"tu je to kurva zechcané jak prase," řekl jsem jen tak do vzduchu.
"radím ti dobře, jdi ven. sice je tam zima a chčije, ale aspoň nebudeš stát po kotníky ve chcankách," otočil se na mě muž držící penis.
vyšel jsem ven, nasadil kapuci a stoupl si kousek od vchodu, směrem na trávník.
"ty si borec, poď si dát borovičku!" křikl na mě kdosi.
"tu jen chčiju, si to nezasloužím," odpověděl jsem naslepo.
než jsem se rozkoukal, měl jsem pohár v ruce a přiťukl si s nějakýma podnikatelama, dřevákama, či co to tam na té škole studují.

"neutíkej, dej si rum," řekl mi jakýsi napůl vyholený týpek ve velkém domě s bazénem na lesné.
dal jsem si s ním jednoho panáka, tvářil jsem se spořádaně a on to uvítal. že mi jako o nic nejde a že jen držím hubu a on je vlastně nade mnou.
odešel jsem a čekal na rozjezd.

"sem tě viděla v greenu dneska," řekla mi holka, co právě nastoupila.
unaveně jsem se díval jinam a čekal ty dvě zastávky, až konečně vystoupím. všiml jsem si jedný dívky, která se dívala jakoby o nic a o nikoho neměla zájem. ne v tom zlým smyslu.
"ta s tebou nic dneska mít nebude," nahnula se ke mě ona dívka znova.
"když to je fuk. mě by stačilo, aby se mnou jen třeba vystoupila. sedla si se mnou doprostřed křižovatky a zazpívala mi nějakou písničku. nebo mlčela," odpověděl jsem a vystoupil.