moravák poprvý

/brno/


koupil jsem si dvě starobrna a šel na moravák.

kousek od kfc na svoboďáku mě potkal starší bezdomovec. měl ty oči, který říkaly "vím, o co v životě jde."
"nemáš pět korun?" zeptal se mě.
"to asi ne, ale dám ti starobrno, jestli chceš?" opáčil sem.
"jasně!" rozzářily se mu oči.
"udělal si hezkej skutek, pro dnešní večer si chráněnej!" usmál se na mě a odkráčel si s lahváčem v ruce.

seděl jsem na kašně na moraváku a přemýšlel, jak si otevřít svůj poslední lahváč. šel jsem na stranu náměstí, která je u menzy. na lavičkách seděly ženy a se svýma alkoholama se tvářily spořádaně. došel jsem k té jediné prázdné lavičce mezi nima a o opěradlo si otevřel pivo. odešel jsem a v zádech cítil ty vyčítavý pohledy, že jsem je neoslovil.

odcházel jsem směrem na šalinku a u východu mě zastavil další bezdomovec:
"nemáte korunku?" zkusil to.
"to asi ne, ale mám tu dva lahváče starobrna, co jsem našel a chci je zanýst na jinej kraj moraváku, než se obyčejně nacházej. ale kdybyste počkal, dopiju to svý a budete mít tři," ukázal jsem na svoje rozpitý starobrno.
"hele, tebe si pamatuju! ve čtvrtek si mi dal lahváč a v něm skoro půlku nedopitýho draka!"
"tak já si sednu," neváhal jsem.
"ne, nic od tebe dnes nechci. minule si mi dával cigáro. dnes ti vrátím aspoň to," otevřel krabičku cigaret a jednu mi podal. sobě podal druhou a zapálil nám.
"vy mladí tomu nerozumíte, ale starobrno je něco jako brněnský rodinný stříbro," začal povídat. já se zvedl, popřál mu hezkou noční směnu a odešel směrem domů.

na rohu milady a francouzský jsem potkal (stejně jako minule) svou romskou kamarádku. poznal jsem ji tak, že sem byl línej čekat ve stoje, tak sem si vedle ní sedl a zeptal se, jestli jí to nevadí.
podal jsem jí lahváč.
"děkuju, si moc milej. dneska ti to i sluší. to ten můj, tomu musím chlast platit já. má neposednýho čuráka a platí alimenty za čtyři děcka," řekla a šla dál.