čtvrtek

/brno/


na zkoušce vyučující řekl, že génius není ten, kdo je chytrej, ale ten, kdo má nějakej dosah. 
"goethe by nebyl génius, kdyby napsal všechny ty sebevraždy, ale nikdo je pak neudělal," řekl skoro doslova.

"se vším se dá bojovat. když vidím lidi, co se chovají hnusně k postiženým dětem, naštvu se. ale takovej je život. musíš jít dál. nejdůležitější je radovat se z maličkostí," řekla mi slečna v práci.

v hospodě green na kolejích mendelovky jsem šel na pisoár.
"tu je to kurva zechcané jak prase," řekl jsem jen tak do vzduchu.
"radím ti dobře, jdi ven. sice je tam zima a chčije, ale aspoň nebudeš stát po kotníky ve chcankách," otočil se na mě muž držící penis.
vyšel jsem ven, nasadil kapuci a stoupl si kousek od vchodu, směrem na trávník.
"ty si borec, poď si dát borovičku!" křikl na mě kdosi.
"tu jen chčiju, si to nezasloužím," odpověděl jsem naslepo.
než jsem se rozkoukal, měl jsem pohár v ruce a přiťukl si s nějakýma podnikatelama, dřevákama, či co to tam na té škole studují.

"neutíkej, dej si rum," řekl mi jakýsi napůl vyholený týpek ve velkém domě s bazénem na lesné.
dal jsem si s ním jednoho panáka, tvářil jsem se spořádaně a on to uvítal. že mi jako o nic nejde a že jen držím hubu a on je vlastně nade mnou.
odešel jsem a čekal na rozjezd.

"sem tě viděla v greenu dneska," řekla mi holka, co právě nastoupila.
unaveně jsem se díval jinam a čekal ty dvě zastávky, až konečně vystoupím. všiml jsem si jedný dívky, která se dívala jakoby o nic a o nikoho neměla zájem. ne v tom zlým smyslu.
"ta s tebou nic dneska mít nebude," nahnula se ke mě ona dívka znova.
"když to je fuk. mě by stačilo, aby se mnou jen třeba vystoupila. sedla si se mnou doprostřed křižovatky a zazpívala mi nějakou písničku. nebo mlčela," odpověděl jsem a vystoupil.

kratší

/brno/



šel jsem před prací na antonínskou. řekl jsem, že chci kebab v tortile. chlápek mě odkázal do vnitřních prostor. 
"kebab v.."
"tortila, vím," odpověděl a ujal se práce.
"je tu teplo, co?" zeptal sem se.
odpověděl mi pár vět a přes moje studium jsme se dostali dál:
"tak mi dones nějaký knížky, snažím se namáhat i hlavu. filozofie. dones nějaký knížky," řekl.
"určitě," tvářil jsem se jistě.

na bar za mnou přišla hana a zeptala se mě, koho uznávám v poezii.
klasicky jsem řekl villona a pak mi jediný další autor přišel na mysl Josef Prokeš. i když není hlavně básník. prostě jen klobouk dolů před tím, jak píše. chlubil jsem se tím, že se s jedním z mých dvou literárních idolů znám osobně.

když jsem přišel domů, došlo mi, že záleží jen na tom, abyste lidem chyběli, když vás nemají u sebe. vše ostatní je k ničemu. hezkej večer/ráno 

moravák poprvý

/brno/


koupil jsem si dvě starobrna a šel na moravák.

kousek od kfc na svoboďáku mě potkal starší bezdomovec. měl ty oči, který říkaly "vím, o co v životě jde."
"nemáš pět korun?" zeptal se mě.
"to asi ne, ale dám ti starobrno, jestli chceš?" opáčil sem.
"jasně!" rozzářily se mu oči.
"udělal si hezkej skutek, pro dnešní večer si chráněnej!" usmál se na mě a odkráčel si s lahváčem v ruce.

seděl jsem na kašně na moraváku a přemýšlel, jak si otevřít svůj poslední lahváč. šel jsem na stranu náměstí, která je u menzy. na lavičkách seděly ženy a se svýma alkoholama se tvářily spořádaně. došel jsem k té jediné prázdné lavičce mezi nima a o opěradlo si otevřel pivo. odešel jsem a v zádech cítil ty vyčítavý pohledy, že jsem je neoslovil.

odcházel jsem směrem na šalinku a u východu mě zastavil další bezdomovec:
"nemáte korunku?" zkusil to.
"to asi ne, ale mám tu dva lahváče starobrna, co jsem našel a chci je zanýst na jinej kraj moraváku, než se obyčejně nacházej. ale kdybyste počkal, dopiju to svý a budete mít tři," ukázal jsem na svoje rozpitý starobrno.
"hele, tebe si pamatuju! ve čtvrtek si mi dal lahváč a v něm skoro půlku nedopitýho draka!"
"tak já si sednu," neváhal jsem.
"ne, nic od tebe dnes nechci. minule si mi dával cigáro. dnes ti vrátím aspoň to," otevřel krabičku cigaret a jednu mi podal. sobě podal druhou a zapálil nám.
"vy mladí tomu nerozumíte, ale starobrno je něco jako brněnský rodinný stříbro," začal povídat. já se zvedl, popřál mu hezkou noční směnu a odešel směrem domů.

na rohu milady a francouzský jsem potkal (stejně jako minule) svou romskou kamarádku. poznal jsem ji tak, že sem byl línej čekat ve stoje, tak sem si vedle ní sedl a zeptal se, jestli jí to nevadí.
podal jsem jí lahváč.
"děkuju, si moc milej. dneska ti to i sluší. to ten můj, tomu musím chlast platit já. má neposednýho čuráka a platí alimenty za čtyři děcka," řekla a šla dál.

z rozjezdu

/brno/

sedl jsem si na čtyřku. naproti mě se posadily dvě vymóděný slovenky. mazaly si navzájem na krk nějakou voňavou sračku a já se párkrát sarkasticky zasmál. 
všimlo si toho děvče, co sedělo přes uličku od nich. tygří legíny a hipísácký hadry. podíval jsem se na ní a zasmál se stejně sarkasticky.
u národního nastoupil opilej týpek, co slečnu sedící vedle mě mírně šťouchl svým batohem.
"co děláš, debile?" ohrnula se na něj. "no, chápeš to?" podívala se na mě. "chápu," řekl jsem.
v zatáčce mezi tkalcovskou a jugoslávskou se noha olepená legínama protisedící slovenky opřela o mou nohu. podívala se na mě vyzývavým pohledem.
zvedl jsem se a trošku polohlasem si zpíval "who'd have thought that after all,
something as simple as rock 'n' roll would save us all."

ženy, buďte prostě v pohodě