/wroclaw/
/pár kroků k vypůjčení jedné polské knížky/:
1) paní učitelka mi poslala název knížky, kterou si musím půjčit k závěrečné eseji.
2) "lidi, jak se dá registrovat v knihovně?" - "někde na děkanátu, nebo co".
3) děkanát je na konci města, kam se nejezdí. jen, když se musí.
4) mám smůlu a mám tam přednášky, kam se musí.
5) přijdu na děkanát v 12: 42. má do jedný.
6) žena si musí sundat bundu a málem chce i zapnout počítač. pak jí dojde, že ho nepotřebuje.
5) dostávám tvrdej kartón ve formátu skoro půl A4, abych si na něj mohl něco vypůjčit.
6) jdu na oborovou knihovnu historie, aby mi to půjčili.
7) v oborové knihovně mají systém kartiček a lístečků. počítač nepoužívají.
8) anglicky neumí. slovíčka "book" nebo "library" jim říká tolik, co mě jejich prupovídka o tom, jak mají cosi/kdesi/kohosi někde/něco/snad.
9) když už použijí počítač, tak jen proto, aby mi řekli, že nejsu registrován v knihovně.
10) řekne mi to dvaceti-pěti-letej týpek, co taky samozřejmě neumí anglicky. na druhou stranu ovládá tablet, protože při našem rozhovoru hraje angry birds. ale anglicky pořád neumí.
11) "knížku nemáme. i kdybysme měli, nepůjčíme ti ji, protože nejsi z našeho oboru!"
12) zjistit tohle zabralo skoro půl hodiny. byl jsem tam sám.
13) o tři dny později vstávám brzy a chci si koupit svačinu.
14) vybírám si bulku a vodu.
15) po 14 minutách je poklad můj.
16) zkouším to v oborové knihovně znovu. paní o knížce nikdy neslyšela.
14) když ji najde, diví se, že něco takového existuje.
15) nadšeně mi řekne, že ji mají prezenčně, takže si ji nikdo nepůjčtil.
16) naneštěstí ji přesunuli do jiné budovy na druhém konci centra.
17) "co tu chcete?" - "hledám slezsko-lužickou knihovnu" - "ta je přestěhovaná! musíte uplně někam jinam" - "kam?" - "zeptejte se lidí, co potkáte," povídá mi vrátný.
18) přijdu do další knihovny, musím se zapsat, dát vše do skříňky a vyjet dvě patra.
19) knížku mají. ale nejsu registrovaný v knihovně.
20) dávám jim studentskou průkazku a půl-A4 papír z děkanátu, že jako su registrován.
21) tohle není registrace.
22) musím jet přes půl města do hlavní budovy, kde jim obě věci ukážu a budu registrován.
23) šalina jede za 6 minut a má jet 8 minut. přijede po 13 a jede 17.
24) je narvaná a tlustá číňanka mě osahává zadek.
25) v hlavní budově se konečně po deseti minutách dostávám k pultíku.
26) sice mám oba potřebné dokumenty, ale musím se registrovat přes online formulář. prý to zabere půl minuty. ne, nemůže to udělat na počitači, co má před sebou.
27) kdyby někdo zapomněl, pořád mluví polsky.
28) posílá mě do podivného suterénu, kde vyplňuju formulář.
29) zjišťuju, že po mně chtějí číslo občanky. tu samozřejmě nemám ( a přiznávám, že to je moje pochybení) a vymýšlím si její číslo.
30) jdu zpět do vrchního patra k pultíku a žena mi říká "kdy jste se registroval? já vás tu nemám" - "asi před pěti minutama." - "to je to! ono to tomu systému trvá, než to přenese zespodu sem nahoru!"
31) po dalších 20 minutách mě paní registruje. znamená to, že na něco klikne.
32) šalina mi ujede před nosem a další jede za 14 minut. jdu pěšky.
33) je to sakra daleko, tak nasedám do šaliny 33, že se trošku přiblížím.
34) dávám všechny věci do skříňky v předchozí budově knihovny.
35) "tak. konečně jě všechno v pořádku!" raduje se chlapík u pultu, když vidí, že su registrován. to poznal tak, že na papíru půl-A4 bylo razítko.
36) dávám mu kartu studenta a papír půl-A4, ať mi konečně dá tu knížku.
37) "papír si nechte, ten není potřeba. tam jste jen dostal razítko a až budete končit studium, tak dostanete taky razítko."
38) najdu knížku v online katalogu, který má sice automatickou nápovědu předešlých napsaných titulů, ale nejde na ně kliknout.
39) přepisuju znovu polský název.
40) vítězoslavně odešlu objednávku a jdu za chlapíkem.
41) " no vidíte! a je to. teď už jen počkat hodinu, než nám to sem přinesou."
42) odcházím s cáklým úsměvem na tváří.
43) hned vedle je fakulta informatiky. sedám si do menzy a dávám si polívku.
44) přisedne si podivný borec v dlouhém černém kabátu a mastných tmavých vlasech. na stůl položí krabičku magiků a zeptá se, jestli si chci zahrát.
45) říkám, že ne.
46) smutně si krabičku vrací zpět do ušmudlaného koženého kabátu.
47) za hodinu se vracím do knihovny a zjišťuju, že su ten den devátý návštěvník (jsou tři odpoledne).
48) chlapík mi podává knížku. sám mi vybere místo v čítárně a usměje se. jestli to byl úsměv. oni ti poláci pořád vypadají, že mají nějaký problém.
49) po dvou minutách najdu, co potřebuju.
50) kdyby se vám to nezdálo, trvalo mi to jen něco přes 4 hodiny.
51) byl bych snad i nasraný, kdybych každé tři metry nepotkával nádherná polská děvčata. kvůli nim snad těmhle pitomcům odpustím všechno.
/pár kroků k vypůjčení jedné polské knížky/:
1) paní učitelka mi poslala název knížky, kterou si musím půjčit k závěrečné eseji.
2) "lidi, jak se dá registrovat v knihovně?" - "někde na děkanátu, nebo co".
3) děkanát je na konci města, kam se nejezdí. jen, když se musí.
4) mám smůlu a mám tam přednášky, kam se musí.
5) přijdu na děkanát v 12: 42. má do jedný.
6) žena si musí sundat bundu a málem chce i zapnout počítač. pak jí dojde, že ho nepotřebuje.
5) dostávám tvrdej kartón ve formátu skoro půl A4, abych si na něj mohl něco vypůjčit.
6) jdu na oborovou knihovnu historie, aby mi to půjčili.
7) v oborové knihovně mají systém kartiček a lístečků. počítač nepoužívají.
8) anglicky neumí. slovíčka "book" nebo "library" jim říká tolik, co mě jejich prupovídka o tom, jak mají cosi/kdesi/kohosi někde/něco/snad.
9) když už použijí počítač, tak jen proto, aby mi řekli, že nejsu registrován v knihovně.
10) řekne mi to dvaceti-pěti-letej týpek, co taky samozřejmě neumí anglicky. na druhou stranu ovládá tablet, protože při našem rozhovoru hraje angry birds. ale anglicky pořád neumí.
11) "knížku nemáme. i kdybysme měli, nepůjčíme ti ji, protože nejsi z našeho oboru!"
12) zjistit tohle zabralo skoro půl hodiny. byl jsem tam sám.
13) o tři dny později vstávám brzy a chci si koupit svačinu.
14) vybírám si bulku a vodu.
15) po 14 minutách je poklad můj.
16) zkouším to v oborové knihovně znovu. paní o knížce nikdy neslyšela.
14) když ji najde, diví se, že něco takového existuje.
15) nadšeně mi řekne, že ji mají prezenčně, takže si ji nikdo nepůjčtil.
16) naneštěstí ji přesunuli do jiné budovy na druhém konci centra.
17) "co tu chcete?" - "hledám slezsko-lužickou knihovnu" - "ta je přestěhovaná! musíte uplně někam jinam" - "kam?" - "zeptejte se lidí, co potkáte," povídá mi vrátný.
18) přijdu do další knihovny, musím se zapsat, dát vše do skříňky a vyjet dvě patra.
19) knížku mají. ale nejsu registrovaný v knihovně.
20) dávám jim studentskou průkazku a půl-A4 papír z děkanátu, že jako su registrován.
21) tohle není registrace.
22) musím jet přes půl města do hlavní budovy, kde jim obě věci ukážu a budu registrován.
23) šalina jede za 6 minut a má jet 8 minut. přijede po 13 a jede 17.
24) je narvaná a tlustá číňanka mě osahává zadek.
25) v hlavní budově se konečně po deseti minutách dostávám k pultíku.
26) sice mám oba potřebné dokumenty, ale musím se registrovat přes online formulář. prý to zabere půl minuty. ne, nemůže to udělat na počitači, co má před sebou.
27) kdyby někdo zapomněl, pořád mluví polsky.
28) posílá mě do podivného suterénu, kde vyplňuju formulář.
29) zjišťuju, že po mně chtějí číslo občanky. tu samozřejmě nemám ( a přiznávám, že to je moje pochybení) a vymýšlím si její číslo.
30) jdu zpět do vrchního patra k pultíku a žena mi říká "kdy jste se registroval? já vás tu nemám" - "asi před pěti minutama." - "to je to! ono to tomu systému trvá, než to přenese zespodu sem nahoru!"
31) po dalších 20 minutách mě paní registruje. znamená to, že na něco klikne.
32) šalina mi ujede před nosem a další jede za 14 minut. jdu pěšky.
33) je to sakra daleko, tak nasedám do šaliny 33, že se trošku přiblížím.
34) dávám všechny věci do skříňky v předchozí budově knihovny.
35) "tak. konečně jě všechno v pořádku!" raduje se chlapík u pultu, když vidí, že su registrován. to poznal tak, že na papíru půl-A4 bylo razítko.
36) dávám mu kartu studenta a papír půl-A4, ať mi konečně dá tu knížku.
37) "papír si nechte, ten není potřeba. tam jste jen dostal razítko a až budete končit studium, tak dostanete taky razítko."
38) najdu knížku v online katalogu, který má sice automatickou nápovědu předešlých napsaných titulů, ale nejde na ně kliknout.
39) přepisuju znovu polský název.
40) vítězoslavně odešlu objednávku a jdu za chlapíkem.
41) " no vidíte! a je to. teď už jen počkat hodinu, než nám to sem přinesou."
42) odcházím s cáklým úsměvem na tváří.
43) hned vedle je fakulta informatiky. sedám si do menzy a dávám si polívku.
44) přisedne si podivný borec v dlouhém černém kabátu a mastných tmavých vlasech. na stůl položí krabičku magiků a zeptá se, jestli si chci zahrát.
45) říkám, že ne.
46) smutně si krabičku vrací zpět do ušmudlaného koženého kabátu.
47) za hodinu se vracím do knihovny a zjišťuju, že su ten den devátý návštěvník (jsou tři odpoledne).
48) chlapík mi podává knížku. sám mi vybere místo v čítárně a usměje se. jestli to byl úsměv. oni ti poláci pořád vypadají, že mají nějaký problém.
49) po dvou minutách najdu, co potřebuju.
50) kdyby se vám to nezdálo, trvalo mi to jen něco přes 4 hodiny.
51) byl bych snad i nasraný, kdybych každé tři metry nepotkával nádherná polská děvčata. kvůli nim snad těmhle pitomcům odpustím všechno.
Žádné komentáře:
Okomentovat