/wroclaw/
o nedělním odpoledni jsem jel s (konečně) zakoupeným krabicákem přelitým do petky od spritu na konečnou šalinky.
olympiskej stadión.
u obří vstupní brány budlinka pro strážnýho a nad vstupem nápis "camping".
přišel jsem k němu a zeptal se:
"jest tu volno jišč do stadionu olympijskego?"
podíval se na mě, mávl rukou a řekl "proše."
prvně mi bylo trošku blbé sedět sám na schodech před budovou s "fyzickou výchovou".
pít tam. a na koleni si psát svoje věci.
po pár deci a pár dávkách husí kůže (ach, domov!) mi to začalo být jedno a svou petku jsem skoro dokončil.
vracel jsem se zpět na šalinku okolo vstupu. poslední +- dvě deci v petce strčený v kapse kraťasů.
"stop! tu nie jest volno pišč!" křikl na mě hlídač.
přistoupil jsem k němu a naprosto vážným hlasem mu řekl:
"já. tutaj. čekal. muj. randez-vous. ona nie. ja jestem žli," a podíval se na něj smutně.
odběhl do svý budlinky.
nasadil si hlídačskou čepici na jeho plešatou gebuli.
vytáhl zpod obrazovky láhev vodky.
oboum nám nalil kalíšek a spiklenecky se na mě podíval.
"na zdrovje!" praštil mě do ramene. "suki!" křikl a napil se z-plna-hrdla.
